Wiener Bauindustrie-Zeitung aneb Lichtenštejnské stavby ve vídeňských novinách - červenec/srpen 2017
Nejen lovecké zámečky a jiné odpočinkové stavby, vzniklé na přelomu 18. a 19. století, byly frekventovány v soudobých periodikách, v prvních průvodcích či topografiích. Podobně tomu bylo i během „stavební renesance“ za knížete Jana II. Z Lichtenštejna, kdy na lichtenštejnských panstvích vzniklo, podle plánů knížecího architekta a pozdějšího profesora pražské německé techniky Karla Weinbrennera, velké množství mysliven, kostelů a jiných staveb.
Periodikem, ve kterém byly Weinbrennerovy práce na přelomu 19. a 20. století zastoupeny nejpočetněji, byly Wiener Bauindustrie-Zeitung (Vídeňské stavitelské noviny), potažmo jejich příloha Wiener Bauten-Album („Vídeňské album staveb“). Z nově vznikajících budov byla na stránkách novin věnována největší pozornost hájenkám, např. té v Kančí oboře. Titulní strana listu z 19. ledna 1899 začíná slovy: „Lesovna u Břeclavi je jako obytný dům pro jednoho lesníka, skrývající v přízemí tři pokoje, kabinet a kuchyni, v poschodí (další – pozn. aut.) kabinet a nechybí ani spíž. Před předsíní se na úrovni terénu nachází krytá veranda...“
Vedle výčtu použitého materiálu, kromě kamene a dřeva šlo o glazurované cihly z místní keramičky, je zajímavým údajem celková cena za myslivnu, a to kolem 8 700 zlatých rakouské měny. Nechybí dobová fotografie, půdorysní řešení stavby, ale i jižní a západní pohled na celou budovu.
Dne 2. únor 1899 byla otištěna dokumentace s fotografiemi hájenky v Bernhardsthalu (dnes na území Rakouské republiky – pozn. red.), ukrývající v přízemí kuchyni, jeden pokoj, spíž a schodiště.
Stejné místnosti (pokoje, kabinet, kuchyně, spíž) se nacházely v dnes již neexistující hájence u řeky Moravy, vzdálené 4,5 km jihovýchodně od Lanžhota, tzv. Lanžhot-Přívoz (Wiener Bauten-Album, 24. srpna 1899). Výrazným architektonickým prvkem ude byla otevřená veranda v patře, kde byly další pokoje. Celkem stála stavba kolem 8 900 zlatých.
Nejdražší myslivnou byla ale zřejmě ta v Lanžhotě, neboť knížecí kancelář za ni měla vynaložit přibližně 16 700 zlatých! Danou stavbu pojal Weinbrenner velkolepě, a to jako dvě spojené myslivny, jak bylo uvedeno v příloze vídeňského dobového tisku již 20. října 1898. V přízemí se nalézaly tři kuchyně, tři pokoje, ale též dvě jídelny a mohutné schodiště vedoucí do dalšího patra ukrývajícího salonek i ložnici.
Pozornosti neušly ale ani zmíněné sakrální stavby, jak dokládá titulní strana výše zmíněných vídeňských novin ze 2. května 1901, začínající slovy: „Pro stále rostoucí počet obyvatel obce Poštorná (dnes součást Břeclavi – pozn. red.) se stávající, prostorově a konstrukčně velmi skromný kostel již delší dobu ukázal jako nedostačující, takže za daných okolností byla Jeho knížecí Milost kníže Jan z Lichtenštejna (Jan II. Dobrotivý — pozn. aut.) nucena vystavět budovu novou...“
Popis pokračuje mj. výčtem rozměrů budovy, načež nechybí ani fotografie interiéru, části průčelí a půdorysné řešení.
Podobně byly koncipovány rovněž odstavce o farním kostele v dolnorakouském Dobermannsdorfu ze dne 18. září 1902.
Vyjma hájenek a kostelů byla v novinách uveřejněna i zpráva o bráně lichtenštejnského zámeckého parku v Lednici (17. srpna 1899) a jubilejní kašně taktéž v Lednici (13. června 1901). Ta byla realizována podle projektu Karla Weinbrennera, který navíc její vznik inicioval. Jak pisatel informoval své čtenáře, k odhalení došlo v listopadu 1898 při příležitosti čtyřicátého výročí vlády lednického mecenáše knížete Jana II. z Lichtenštejna. Bronzový reliéf a figurální součásti jsou dílem vídeňského sochaře Josefa Beyera, ornamenty vytesal sochař Ferdinand Hartinger a ostatní kamenické práce měl na starosti Jan Konheiser.
V jiných číslech novin se pak objevovaly nárysy, řezy a fotografie dalších budov, kupř. obytný dům zahradníka v lednickém parku (31. srpna 1899), valtická márnice (21. září 1899) či lednická umrlčí kaple (23. srpna 1900).
Cennými jsou nepochybně dobové fotografie, uveřejněné v přílohách novin a doplňující z velké části textovou část popsanou výše. Vedle západního pohledu na „zámeček“ v Lanžhotě (Jagdhaus in Landshut – Westansicht), dnes již neexistující myslivny mezi Lanžhotem a obcí Brodské na Slovensku (Jagdhaus an der Marchüberfuhr bei Broczko - viz příloha), jubilejní kašny v Lednici (Jubuläumsbrunnen in Eisgrub) či farních kostelů v Dobermannsdorfu a v Poštorné (Pfarrkirche in Dobermannsdorf; Pfarrkirche zu Unter-Themenau), tak nechybí ani myslivny jako hájenka „Lubeš“ mezi Břeclaví a Lednicí (Doppelhegerhaus im Unterwald bei Eisgrub - příloha), myslivna u Bernhardsthalu (Hegerhaus bei Bernhardsthal), nebo fara a detail portálu v Poštorné (Pfarrhof a Portal des Phfarrhofes in Themenau, NÖ).
Čtenář v dobách habsburské monarchie tak byl o stavebních počinech Lichtenštejnů relativně dobře informován. Na závěr snad jen dovětek, že Wiener Bauindustrie–Zeitung nebyly jediným periodikem prezentujícím Weinbrennerovy stavby. Např. v periodiku nazvaném jednoduše Der Architekt (Architekt) nalezneme další dobové vyobrazení, popisy a plány, ať již k farnímu kostelu v Poštorné nebo k „loveckému zámečku“ v Lanžhotě.
