Nový pohled na vznik a význam rytin na valtickém konventu - červenec/srpen 2020
Nad vstupním portálem do kostela sv. Augustina přiléhajícímu ke konventu řádu milosrdných bratří je možné spatřit alianční erb knížete z Lichtenštejna a kněžny z Dietrichštejna. V kartuši pod ním je tento pamětní latinsky psaný text v překladu: „Svatému Augustinu nechala zbudovat Johanna Beatrix, vévodkyně opavská a krnovská kněžna z Lichtenštejna, ve prospěch syna, mladšího knížete“. V nápisu je navíc obsaženo i to, že se tak stalo v roce 1670.
Totožný text, ukrývající v sobě zároveň onu dataci 1670, se následně objevuje i na částečně kolorované dřevořezbě zachycující zmíněný konvent s nemocnici milosrdných bratří a kostelem, datované ale odborníky až do roku 1777! Nepochybně přitom vycházeli z předpokladu, že jde o zachycení stavu klášterních budov po dalších stavebních aktivitách. Dřevořezba totiž vyobrazuje klášterní komplex, s rajskou zahradou uprostřed, uzavřenou čtyřmi trakty budov. Je z ní patrno, že směrem k Lednici se rozkládá rozsáhlá užitková zahrada a sad. Ve východní části se nachází hřbitov a přízemní hospodářská budova se sedlovou střechou, spojená zdí s protaženým severním křídlem samotného konventu. Věže kostela sv. Augustina jsou zakončeny barokními báněmi. Nad vyobrazením celého tohoto objektu jsou v uvedené dřevořezbě umístěni dva andělé nesoucí oslavný nápis: „SanCto AVgVstIno Ioanna BeatrIX OppaVIae et CarnoVIae DVCIssa De LIeC[h]tensteIn IVnIorIs PrInCIpIs FILII prosperItatI ereXIt“ (český překlad je již v úvodu článku). Pod areálem objektu lze vidět rovněž v úvodu již zmíněný alianční erb Karla Eusebia knížete z Lichtenštejna a jeho ženy Johanny Beatrix, rozené kněžny z Dietrichštejna s delším latinským textem, obsahujícím i jméno tehdejšího převora konventu Konstantina Scholtze. Celý ikonografický pramen je pak dílem grafika Johanna Martina Lercha, žijícího ovšem v letech 1643 až 1693. Ona dřevořezba tak nemohla vzniknout až v roce 1777, téměř jedno století po autorově smrti! Jak je tedy možné, že je zde zachycen pohled na valtický konvent po roce 1670, přestože daný stav by měl podle archivního materiálu odpovídat až přinejmenším polovině 18. století?
Je více než pravděpodobné, že Lerch zobrazil ideální podobu objektu. Důkazem jsou např. věže kostela sv. Augustina, jelikož jejich zakončení neodpovídá pozdějším stavebním úpravám a není ani shodné s mladšími vyobrazeními. Navíc teprve až v roce 1883 byly podle návrhu architekta Josefa Kaisera kostelní věže zvýšeny a zastřešeny barokními báněmi. Řezbářovi mohli proto jako podklad pro dřevoryt posloužit dnes již nedochované zamýšlené návrhy konečné podoby celé stavby, dále preambule fundace (tzn. úvodní text v darovací smlouvě), heraldická znamení a oslavné nápisy, vytesané kameníky do kartuše nad hlavním portálem kostela.
Navíc je J. M. Lerch taktéž autorem titulního listu pohřebního kázání nazvaného Lumen Extinctum (Světlo zhaslo), vytvořeného v souvislosti s úmrtím Johanny Beatrix kněžny z Lichtenštejna, rozené kněžny Dietrichštejna, k němuž došlo šest let po zbudování konventu. Text celého kázání od duchovního otce Edmunda Maria Eckla byl následně vydán ve Vídni tiskem.
I v této tištěné podobě je grafické zobrazení rozděleno do více rovin. Hlavní pozornost je záměrně věnována ženě v prostém rouše - kněžně, jež s křížem v levé ruce a s kahanem v ruce pravé stoupá na rozestupující se nebesa. Proto, aby bylo zřejmé, kdo si svým příkladně křesťanským životem zasloužil místo u Boha a mezi svatými, drží ve spodní části rytiny dva andělé jako štítonoši znovu několikrát zmíněný alianční erb knížecího domu Lichtenštejnů a Dietrichštejnů. Nad ním se nachází text „Anno In qVo Ioanna BeatrIX De LIeChtenstaIn MorItVr“, informující, že onou ženou je právě Johanna Beatrix kněžna z Lichtenštejna, rozená kněžna z Dietrichštejna, která zemřela léta Páně 1676. Na poslední cestě ji doprovázejí andělé, nesoucí kartuše s vyobrazením pomíjivosti pozemského života s motivy smrti kácející stromy, smrti kosící trávu, smrti vcházející oknem, ostrova uprostřed vod, ale rovněž bájného a nesmrtelného ptáka Fénixe rodícího se z vlastního popela včetně nadějných slov, jež po překladu z latiny zní: „Kde, ó smrti, je tvoje vítězství?“. Jedná se tedy o vyznění pomíjivosti pozemského života, kdy si nás smrt vezme jako pokosenou trávu, jako skácený strom, náš život odpluje jako voda, ale přesto je nad ní možné pomyslně zvítězit díky své víře, bohabojnému životu, vlastním skutkům a konkr. v případě knížat z Lichtenštejna je možné dodat i díky stavební činnosti a vznešené architektuře.
Ten poslední údaj je pro vyznění tohoto článku velmi důležitý, jelikož donátorská činnost skrze stavební počiny je na rytině zastoupena mj. právě budovou valtického konventu milosrdných bratří coby odkazu pozemské dobročinnosti a zbožnosti. A též zde je valtický konvent zachycen v podobě, v jaké v době smrti kněžny neexistoval, tzn. se všemi čtyřmi trakty kolem rajského dvora a s krytou studnou v jeho středu, což se stalo realitou až o několik desetiletí ba staletí poté.
Literatura:
Kolčava, Jiří: Valtice a milosrdní bratři: pohled do zdravotnické historie města. Znojmo 2011.
Eckl, Edmund Maria: Lumen Extinctum, das ist Ausgeloschenes Liechteinsteinisches Liecht. Wien 1676.
