Místní cihelny (2)
Valtická městská cihelna
V jednom z minulých čísel Valtického zpravodaje jsem se snažil sumarizovat základní a nové poznatky o historii liechtensteinské cihelny ve městě. Dnes na toto téma navážu několika poznámkami k historii městské cihelny.
Pravděpodobně díky stavebnímu rozmachu města, se tehdejší rada města rozhodla vytvořit na jeho okraji (další) cihelnu, jejíž největší rozvoj lze sledovat v průběhu 19. století. Vedle knížecího podniku tak měly Valtice druhou cihelnu, kterou bychom dnes hledali v ulici Vinařská, v místech sportovního hřiště Střední vinařské školy.
Zatím nejstarší zmínku o cihelné či cihlářské tradici se podařilo objevit v účetní knize města z let 1777-1778, přesto první pramen odkazující přímo k popisovanému podniku pochází z ledna roku 1797, kdy byla knížetem Aloisem z Liechtensteina a městem Valtice schválena stavba kůlny ve Valticích u obecní cihelny. Bohatou výrobní činnost cihelny pak dokumentují účetní knihy z let 1800-1919, které jsou uloženy ve Státním okresním archivu Břeclav se sídlem v Mikulově, a kde může případný zájemce nalézt jednak počet vyrobených cihel v uvedeném rozmezí let, a taky samotné hospodaření cihelny (v pozdějších letech).
Z několika objevených zlomků archiválií například víme, že pravděpodobně již od roku 1850 měl od města v pronájmu zmiňovaný podnik Josef Schleps, jehož jméno se často objevuje pod schválenými stavebními rozpočty velkostatku. Vyrobené produkty pak nesly i jeho iniciály JS.
Další zlomek představuje protokol ze dne 16. prosince roku 1871, informující nás o zakázce pro "Brunnenmeister" Antona Klingera, který měl v areálu podniku vyhloubit novou studnu. Dále se nám dochoval stavební plán s rozpočtem z roku 1912, týkající se dvou pracovních místností v areálu městské cihelny.
Jak přibližně prosperoval podnik po začlenění Valticka do nově vzniklé Československé republiky, můžeme vyvodit z listu ze dne 17. prosince 1924. Tehdy zaslal městský úřad Valtice liechtenstenskému ředitelství velkostatku ve Valticích dopis, kde nabízí velkostatku kolem 7 000 ks střešních tašek, jež byly na skladě, a šlo s velkou pravděpodobností o výrobky z obecní cihelny. Cena za 1 000 ks činila 350 Kč bez DPH. Městský úřad tímto dopisem dále žádal a očekával rozhodnutí liechtensteinského ředitelství, které přišlo o den později s žádostí o odběr 4 000 ks střešní krytiny.
Nakonec přestala obecní fabrika existovat v roce 1930, neboť k tomuto datu je v účtech města Valtice cihelna uvedena naposledy, i když poslední zachovalý výpis z výrobní činnosti je již z roku 1928. Tuto informaci potvrzují i místní pamětníci, kteří vzpomínají, že již ve 30. letech nebyl podnik funkční a výroba se přesunula do nedalekých Úval.
V cihelně se až do zavření na přelomu 20. a 30. let minulého století vyrábělo několik typů cihel: klasické, dlažební, střešní, hřebenovky či komínovky. Uvedené cihly pak byly značeny GF (Gemeinde Feldsberg) či STF (pravděpodobně Stadt Feldsberg).
Samotná cihelná pec postrádala i v tomto podniku „klasický“ komín, podobně jako v knížecí cihelně a i celkový počet budov zde byl mnohem nižší (na katastrálních mapách zakresleny dvě až tři). Poslední pozůstatky cihelny (šopy pro skladování cihel) je možné vidět na leteckém snímkování z let 1952-1953.
K ukončení provozu cihelny, i podle výpovědi pamětníků, došlo z důvodu zastaralé a málo efektivní výbory a snad i s tím spojenými vysokými náklady na celkový provoz. Obecní cihelnu tak měl údajně nahradit moderní závod v Úvalech, již s kruhovou pecí a klasickým komínem.
Závěrem bych chtěl znovu poděkovat panu Janu Polákovi za jeho čas a informace, které byly i tentokrát v článku využity. Samotná studie pak vznikla za podpory Galerie Reistna, jmenovitě za podpory pana Stanislava Schneidera. (Více o cihelnách na webu: www.reistna.cz v rubrice cihelny.)
Prameny:
Státní okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově (SOkA Břeclav), (neuspořádaný) fond B 73 AM Valtice, kart. 19, inv. č. 737; kart. 39, inv. č. 891; kart. 8, inv. č. 387 a knihy č. 495-537.
Daniel Lyčka
