Knížecí hajný Matouš Vlašic - říjen/2014
V březnovém čísle Valtického zpravodaje jsem se snažil čtenáře seznámit s historií zaniklé a zapomenuté Vlasičovy hájenky. V tomto čísle bych rád doplnil některé nové objevy, ale hlavně podal svědectví vnuka posledního hajného – Augustina Vlašice.
Historie
Prozatím nejstarší informaci o hájovně máme z mapy schválené A. Frankem 6. května roku 1877, kde je objekt nazván Neues Hegerhaus im Theim. K samotné realizaci (na náklady knížete) budovy tedy muselo dojít mezi lety 1870-1877, neboť na plánech do uvedeného roku 1870 stavba nefiguruje. Přestože není známo jméno architekta, jistý podíl na pozdější výsledné podobě myslivny mohl mít i známý architekt Karel Weinbrenner, který byl od roku 1884 ve službě u knížete Jana II. Dobrotivého. U Weinbrennerových staveb je totiž často typickým znakem tzv. cihlový obklad.
Po odchodu posledního majitele pana Vlašice, zůstala samotná budova opuštěna až do doby její demolice v první polovině 50. let. Objekt je stále možné nalézt na letecké mapě z roku 1952, ačkoli jeho stav není zřetelný. Nicméně na topografické mapě vycházející z mapování v roce 1954, potažmo 1960, již stavba zakreslena není.
Vzpomínka pamětníka
Pamětník Augustin Vlašic se narodil 20. ledna roku 1928 na hájence v Týnci, polesí Moravská Nová Ves, kam se v roce 1924 přestěhoval jeho otec Augustin Vlašic (st.), který byl po první světové válce při tzv. „slyšení“ u knížete z Liechtensteina přijat jako jeho zaměstnanec do funkce hajného.
Augustin (st.) byl jedním z dětí posledního majitele studovaného a dnes již zaniklého objektu, jenž býval označován jako Nová myslivna či Hájovna u Genži, Matouše Vlašice a jeho ženy Marie, rozené Rinderové. Společně vychovali pět synů (Augustina, Karla, Jana, Františka a Rudolfa) a dvě dcery (Mici a Johanu). Starší dcera Johana se provdala za pana Kopečka z Valtic, majitele velmi oblíbené a jediné české hospody ve městě. Mladší dcera si podle výpovědi pamětníka vzala jistého výrobce limonád pana Šmída (jméno pravděpodobně počeštěno) z Valtic, tedy nikoliv hajného Kadlece. K panu Šmídovi chodil Augustin Vlašic (ml.) i se svým bratrancem Františkem Kopečkem na brigádu, kde pomáhali při rozvozu jeho výrobků.
Augustin Vlašic (ml.) trávil na valtické hájence v letech 1934-1939 svá školní léta a rád vzpomíná na dobu zde prožitou, i na svou babičku, rodilou Rakušanku, která ale uměla velice dobře česky. Na myslivně se často střídala němčina s češtinou, neboť všechny jejich děti (nikoliv již vnoučata) uměly plynule německy. Paní Marie prý byla dobrá kuchařka i hospodyně, jež vlídně se svým manželem hostila každou návštěvu. Do hospodářského života na hájence se zapojoval i sám hajný Vlašic, pokud mu zbýval čas v jeho službě knížecího hajného.
K hájence vedla, jak pamětník vzpomíná, prašná cesta, kterou musel i se svými rodiči šlapat z valtického nádraží. Kolem samotné budovy se nacházela i hospodářská stavení se zvířaty, jako například slepicemi či krocany. Krmení pro zvířata získávala rodina z vlastní produkce na deputátních políčkách a se zvířaty, popřípadě i s jinou potřebnou a náročnější prací, pomáhal najatý pomocník.
Před vypuknutím druhé světové války odešel pan Matouš Vlašic do penze a manželé hájenku opustili. Ve Valticích si koupili menší rodinný domek a svůj volný čas si krátili výpomocí v restauraci u jejich dcery Johany U Kopečků, kde, jak vzpomíná Augustin Vlašic (ml.), dědeček pomáhal v šenku a babička v restaurační kuchyni.
Po smrti Augustinova dědečka na počátku 40. let minulého století, se Marie Vlašicová spolu s dcerou Johanou odstěhovali z Valtic do Poštorné po tom, co došlo k demolici již zmíněné hospody U Kopečků. Obě ženy zde pak dožily a jsou pochovány na místním hřbitově. Samotný Augustin Vlašic (ml.) se ještě v dětství (v roce 1937) odstěhoval s rodinou do Židlochovic a zde ve svých 86 letech žije dodnes.
Daniel Lyčka
Závěrem bych velice rád poděkoval Radaně Janů za poskytnutí informací, sepsaných jejím dědečkem Augustinem Vlašicem (ml.), které byly v tomto příspěvku zpracovány.
