Katzelsdorfský zámeček a myslivna u Valtic
Bývalý lovecký zámeček při Katzelsdorfu, který byl v padesátých letech strhnut z důvodu budování důslednější ostrahy státní hranice ČSSR, je dnes téměř zapomenuto u stavbou Lednicko-valtického areálu. Mladý badatel Daniel Lyčka, student historie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, který se ve své dlouhodobé badatelské činnosti věnuje historii Valticka, znovu objevil a představil tuto stavbu veřejnosti. V tomto čísle Bulletinu přinášíme druhou část článku tohoto mladého historika.
redakce
31. července 1920 bylo dosud dolnorakouské Valticko, po tzv. Saint-Germainské smlouvě, připojeno k Československé republice. Po vytvoření nové státní hranice se celé katastrální území zámečku stalo součástí města Valtice. Touto územní změnou se objekt ocitnul přímo na hranicích s Rakouskem. Po druhé světové válce byl objekt znovu opravován. V roce 1949 byla stavba převzata Národní kulturní komisí, která v roce 1949 dala zcela opravit zadní trakty bytu hajného. Začátkem 50. let 20. století začalo vysídlování hraničního pásma a budovala se tzv. „železná opona“ (roku 1952 –1953). Objekt, do té doby sloužící jako byt hajného, byl přeměněn na skladiště a seník. Od roku 1953 zámeček chátral a v roce 1956 vyhořel. Dne 5. 12. 1956 uskutečnili zaměstnanci Státního památko - vého ústavu prohlídku Katzelsdorfského objektu za účelem zjištění stavu zámečku a myslivny k ní přiléhající. Po prohlídce tehdejšího stavu objektu se došlo k závěru, že z důvodu zcela dezolátního stavu objektu, umístěním v zakázaném pásmu, možnostem stavební výroby a opatřením finančního krytí by bylo zabezpečování celé stavby neúčelné. Následně bylo nařízeno, že bude-li uvažováno o zrušení a demolici stavby, bude nezbytné dát objekt zaměřit a zdokumentovat. I přes tyto požadavky začali zaměstnanci státních lesů v roce 1957 (bez povolení) bourat hájenku Katzelsdorfského saletu. Co nerozebrala Lesní správa, rozebrala vojska PS. Oficiálním důvodem Pohraniční stráže k demolici zámečku a přilehlé myslivny byl „špatný stav zámečku“ a snaha zabránit přespání „protikomunistickým živlům narušujícím státní hranici“. Ve skutečnosti se využilo dezolátního stavu celého objektu, jeho vyhoření v roce 1956 a v neposlední řadě také využití objektu jakožto stavebního materiálu. Stavební materiál z objektu posloužil ke stavbě rodinných domů, garáží aj. ve Valticích. Kamenný reliéf byl odvezen, dlažba ze zámečku byla vytrhána.
Tímto činem přestává stavba, která byla postavena v době největšího rozmachu evropské šlechty a tvořila tak ráz krajiny známého jako Lednicko-valtický areál na přelomu padesátých a šedesátých let, existovat.
Daniel Lyčka
