Katzelsdorfský zámeček

Informace o Katzelsdorfském zámečku se poprvé objevily ve Valtickém zpravodaji v lednu roku 2005 pod názvem Ztracený zámeček.

Historie zámečku

Katzelsdorfský zámeček byl součástí krajinářské kompozice, která vyvrcholila stavbou saletů na počátku 19. století za vlády knížete Jana I. z Liechtensteina (1805-1836). Plány zpracoval knížecí architekt Josef Kornhäusel (1811-1817). Stavba byla dokončena až kolem roku 1819 architektem Franzem Engelem. Skládala se ze dvou částí: z hájovny        a loveckého zámečku. Od roku 1945-1956 fungovala jako sklad sena. Později objekt vyhořel.

 

Jak vlastně hájenka vypadala?

Jakub Fintajsl: Kniha Valtice a okolí. Valtice 1930, str. 52-53 „Je to rozlehlá, na tři strany otevřená síň, oddělená řadami pilířů od bočních polokruhových prostor a přední dlouhé chodby. Stěny zdobí reliéfy s loveckými výjevy. Celý lovecký pavilon je obrostlý divokým vínem, jež jako malebné záclony splývá z říms.“ Rámec stavby tvořila louka obklopená Katzelsdorfským lesem a zámeček byl spojen s Valticemi alejí vysazenou kolem roku 1800. Dnes můžeme spatřit hájenku jen na fotografiích. Stavba byla zařazena mezi zaniklé romantické stavby Lednicko-valtického areálu. Dnes existuje pouze základ stavby, sklep a studna. Okolní parkové úpravy jsou dnes zarostlé náletem a neudržované.

V knize Město Valtice z roku 2001 uvádí Michal Hrib v části Lesy, Lesní hospodářství

a myslivost na polesí Valtice. toto: „V Katzelsdorfském háji (oddělení 746, 747) poblíž nynější státní hranice u někdejšího statku Genschenhof byla postavena další zajímavá stavba – Kačisdorfská (Katzelsdorfská) myslivna z let 1817 – 1818, kterou však dnes můžeme vidět pouze na fotografiích, protože byla za druhá světové války těžce poškozena. Na počátku šedesátých let 20. století byla stavba zbourána…“

Tato informace je ale vyvrácena svědectvím vnučky hajného Michala Kycla. Hajný Michal Kycl sloužil u knížat z Liechtensteina od roku 1938 až do roku 1945 na zámečku v Lanžhotě. Po válce, tedy v roce 1945, byl přemístěn na Katzelsdorfské polesí, a tím i na tento zámeček. Sloužit přímo na hranici s Rakouskem nebylo vůbec jednoduché. V poválečných letech přecházeli přes toto území do Rakouska Banderovci a pan Kycl spolu se svým synem pomáhali tuto hranici hlídat. A ani jim nic jiného nezbývalo, když chtěli přežít, protože Banderovci byli nebezpeční a ozbrojení. Je pravda, že  pan Kycl v roce 1953 hájenku opustil, nikoliv však pro její špatný stav. Skutečným důvodem bylo probíhající vyměřování hraničního pásma a výstavba drátěných zátarasů, hlídaných vojáky. Jeho další pobyt na tomto místě se stal nežádoucí. Byl vystěhován na hájenku v Lanžhotě,
kde sloužil až do roku 1962. Ke zbourání zámečku došlo pouze z důvodů politických, potažmo vojenských.

( Informace z Valtického zpravodaje – leden 2005 )

 

Co se vlastně s touto památkou, která právem patří mezi památky Lednicko-valtického areálu, stalo?

Víme, že zanikla na počátku 60. let minulého století. Proč ale k tomu došlo?

Odpovědí je spousta, ale která je pravdivá. Uvádí se, že ke zbourání zámečku došlo pouze z důvodů politických, potažmo vojenských. Někdo zase tvrdí, že to bylo špatným stavem zámečku. Tento názor vyvrací článek (vydaný v červenci 2005- ve Valtickém zpravodaji) paní Lady Rakovské, která sháněla informace od vnučky hajného Kycla, Květy Kolářové. Paní Květa Kolářová odpověděla na otázku „A co říkáte informacím, že zámeček byl vážně porušen za války?“ takto: „To je nesmysl. Důkazem jsou fotky mého dědečka před nedotčeným zámečkem. To je snad dostačující důkaz. Přece bychom nežili osm let na zbořeništi. To si někdo popletl roky nebo úmyslně zkresluje pravdu. S babičkou jsme sedávaly v průčelí sloupů na schodech. Za těmito sloupy byly ještě jedny sloupy, kde byly umístěny lovecké reliéfy.“ A pak je tu další odpověď. Katzelsdorfský zámeček byl zbořen ne kvůli chátrajícímu stavu budovy, ale kvůli levnému stavebnímu materiálu, z kterého byla stavba postavena. (tudíž kvalitní cihly se značkou HF). Možná si položíte otázku, jestli by úřady dovolily tuto historickou památku nechat zaniknout. Ano dovolily. Neboť tento zámeček ležel blízko hranic a tudíž mohl byt odstraněn z „politických důvodů.“ Z cihel  hájenky byly postaveny domy vojákům, nebo spíš jejich velitelům (příslušníci pohraniční stráže), kteří tuto hájenku bourali. Dnes je místo, kde hájenka stála, zarostlé a neudržované. Z této hájenky zůstal pouze zasypaný sklep a studna. To je veliká škoda. Co se stalo, nedá se vrátit, ale co zůstalo, mělo by se zachovat, i když je to jen malá část.

 

S opravou v Katzelsdorfském háji se už začalo. A to opravou Božích muk, které leží přímo na hranici Rakouska a České republiky. I tato kaplička, nebo menší sakrální stavba, jak se takovým stavbám také říká, byla opravována nedávno (v říjnu- listopadu 2007). Tato menší sakrální stavba, jako spousta staveb na našich hranicích, byly ve špatném stavu. Tuto stavbu si vojáci vybrali jako svůj terč, byla tudíž celá rozstřílená. Dnes stojí nově opravená, položená byla nová stříška, opravený kříž a umístěná socha Panny Marie . Kolem jsou lavičky a tabule, kde byste se měli dočíst o Katzelsdorfském zámečku/hájovně/. Bohužel dodnes tam nic není. Je škoda, že Muzejní spolek Valtice prozatím neposkytl informace o této stavbě.Další tabule je u zasypaného sklepa. Na ní už obrázek najdete, dokonce je tam i popis místností v zámečku a přilehlých budov. Bohužel tento popis je v němčině a pro ty, co neumí německy jako já, je „zbytečný.“ Nevím, co se plánuje do budoucna, ale bojím se,že zůstaneme jen u prázdné tabule, i když bychom se měli (nejen Muzejní spolek Valtice, ale i ostatní občané Valtic) snažit toto místo oživit, upravit a přiblížit turistům. Je ale dobře, že se pokouší získat podrobnější informace a seznámit nás s touto historickou stavbou, která zanikla.

 

Napsal: Daniel Lyčka

Žák ZŠ Valtice 9.B

www.valtice.cz/vz/images/2008/11/vz08-11.pdf

 

TOPlist

Č. ÚČTU: 2901537808/2010

PhDr. et Mgr. Daniel Lyčka, Ph.D., předseda Spolku pro obnovu Katzelsdorfského zámečku, z. s.

Břeclavská 1034
691 42 Valtice
lyckada@seznam.cz
Vytvořeno službou Webnode