Hubertova šopa v lednickém parku - březen/duben 2018
Snad každý návštěvník zámeckého parku v Lednici se při své procházce směrem k Janohradu alespoň na chvíli pozastavil nad ruinami stavby, stojící osamoceně uprostřed luk. Tímto pro někoho možná až tajemným objektem je tzv. Hubertova šopa.
Její počátky nejsou zcela známé. Nejčastěji se objevuje informace, že stavba vznikla z kamenů po zaniklém Chrámu Slunce, tedy zřejmě ve 20. letech 19. století. Tuto hypotézu se prozatím archivním výzkumem nepodařilo doložit, ale ani vyvrátit. Případnou další indicií pro výzkum by mohl být obraz od Jana Křtitele Dallingera, který pro Jana I. Josefa z Lichtenštejna v roce 1819 namaloval „Pasoucí se koně na lednických loukách“, přičemž v pozadí je vyobrazena budova připomínající v půdorysu právě Hubertovu šopu. (Nicméně v roce 1819 Chrám Slunce stále existoval a je tedy otázkou, z jakého materiálu a kdy přesně šopa vznikla.) V každém případě objekt nacházíme na plánu z roku 1844 pod názvem Tendel Schopfe. A zřejmě až z 90. let 19. století pochází jedna z prvních (ne-li první) fotografií stavby.
Šlo o osově souměrnou budovu o obdélníkovém kamenném základu se třemi centrálními sloupy oddělujícími pravou a levou přízemní část stavby, nacházející se v parku dodnes. Nad kamenným základem se ale dříve rozkládala větší část samotného dřevěného objektu se sedlovou střechou. Šopa tak měla připomínat mohutný seník švýcarského typu, čímž se kompozičně stala dominantou daného prostoru. Byla záměrně postavena na mírné vyvýšenině, aby byla viditelná již při vstupu na louku, náhle se tratila za stromy a znovu se objevila v plné své mohutnosti čelní stranou.
Co se týče podrobnější historie, tak jde stále spíše jenom o střípky. Tak víme, že např. v srpnu 1931 byl vyhotoven předběžný rozpočet na obnovu velmi poškozené šindelové krytiny a na malé vylepšení dřevěných prvků střešní konstrukce a dřevěného laťování. Celkové náklady měly činit 10 660 Kč 20 h. Na práci bylo vyčleněno 2 832 Kč 4 h, na materiál 7 619 Kč 14 h, na daň z obratu připadlo 209 Kč 2 h.
V roce 1949 se uvažovalo o tom, že k Hubertově šopě bude přistavěna 15 metrů dlouhá přízemní stáj pro ovce. Projekt zpracoval ing. arch. Hugo Pospíšil z brněnského Stavoprojektu. Památkáři vyslovili se záměrem souhlas za předpokladu, že bude schválen Technickou kanceláří Národní kulturní komise a vnější úprava stavby bude skutečně provedena dle podmínek ing. Pospíšila. Mezi těmito podmínkami byl vzhled kamenného soklu a přesahování střechy přes štít. Prozatímně měl být objekt přikryt lepenkou, definitivně pak břidlicí nebo bobrovkou.
Na dalším jednání, konaném dne 12. srpna 1975, bylo mj. konstatováno, že salaš na Hubertce se nachází v katastrofálním stavu a musí být neodkladně přikročeno k její opravě. To se však nestalo, neboť dne 26. července 1994 ředitel Školního zemědělského podniku Vysoké školy zemědělské v Brně ing. Vladimír Vyroubal upozornil památkáře, že dřevěná část nástavby objektu je v tak havarijním stavu, že nelze uvažovat o její opravě, rekonstrukci ani stabilizaci. Protože do objektu byl volný přístup, hrozilo návštěvníkům zasažení padajícími částmi krovu. Ředitel proto doporučil snesení celé dřevěné části.
Na sklonku 20. století se připravovala obnova objektu. Při tzv. kontrolním dnu 24. září 1998 bylo konstatováno, že projekt by měl vycházet z historické fotografie (patrně se jednalo o již zmíněný snímek z konce 19. století). Účastníci jednání požadovali, aby do návrhu byly zapracovány i krmelce pod balkonem, a navazující otvory jak ve stěně stodoly, tak na podlaze balkonu určené pro shoz sena. Dne 27. listopadu 1998 předložil projektant tužkou znázorněné pohledy na objekt a detail zábradlí. Předloženou koncepci přítomní odsouhlasili bez připomínek s tím, že v prováděcím projektu stavby budou rozměry opakujících se prvků sjednoceny do zprůměrovaných rozměrů (sloupky, krokve, vazné trámy atd.). Rovněž půdorysné a výškové členění prvku konstrukce mělo být zprůměrováno dle základních rozměrů půdorysu, příp. dle symetrických os.
Nicméně v roce 1999 se nejenže k avizované obnově nepřikročilo, ale došlo i ke stržení horní dřevěné části a zakonzervování kamenných základů. Loni pak byla vypracována nová studie zamýšlené obnovy této zajímavé stavby Lednicko-valtického areálu. Nezbývá než čekat a doufat, že tentokrát se to již podaří...
Prameny a literatura:
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, spisovna, složka Lednice-zámecký park, zápisy z let 1975-1998; Archiv bývalého Památkového úřadu pro Moravu a Slezsko, sign. 117/19, přípis Státního památkového úřadu pro Moravu a Slezsko v Brně č. 2720 ze dne 12. září 1949
Moravský zemský archiv v Brně, fond F 28 Lichtenštejnské ústřední ředitelství Olomouc, kniha č. 756, fol. 194.
Krejčiřík, Přemysl: Historický vývoj zámeckého parku v Lednici a jeho interpretace. Lednice 2001. (Nepublikovaný rukopis).
