Historie Vlašicovy hájovny - březen/2014
Myslivna v povědomí místních obyvatel známá jako Vlašicova, se dnes řadí již k zaniklým a pomalu zapomenutým stavbám v katastru města Valtice. Této budově, stejně jako velké části objektu sloužícího lesní správě, nebylo v minulosti věnováno příliš pozornosti. Tímto příspěvkem bych chtěl připomenout osud této málo známé hájovny a rodiny s ní spojené.
Historie Vlašicovy hájenky úzce souvisí se vznikem lesních staveb za vlády knížete Jana II. z Liechtensteina. Není tedy příliš zarážející, že na tzv. Prvním průvodci Lednicko-valtickým areálem z roku 1840 stavba nefiguruje. Když ale využijeme nově spuštěný mapový portál na webu města Valtice, můžeme na katastrální mapě z let 1888-1909 najít, mimo dnes již neexistujících části města, i zmíněnou hájovnu v Bořím lese.
Z důvodu omezeného počtu pramenů prozatím nevíme, kdy přesně stavba vznikla. S velkou pravděpodobností můžeme konstatovat, že k realizaci došlo na přelomu 19. a 20. století a architektem nebyl nikdo jiný než Karl Weinbrenner. Zde posloužila jako významný zdroj fotografie, o které se podrobněji zmíním později a která je uvedena v příloze článku.
Jak se můžeme dočíst v knize Lednicko-valtický areál, Weinbrenner, kromě intenzivní památkové obnovy objektů z počátku 19. století, navrhl řadu různých veřejných i obytných staveb – mimo jiné i hospodářských domů a hájoven. Mezi jeho realizované návrhy patří: kostel v Katzelsdorfu, Ladné, Bullendorfu, Poštorné, márnice ve Valticích, nádraží v Lednici a Poštorné, Ředitelství knížecích zahrad a skleníků v Lednici, fara a „Červená“ škola v Poštorné, kaple sv. Rocha v Břeclavi i myslivny u Rendez-vous, Poštorné, Lanžhota, Charvatské Nové Vsi a Nejdku.
Výrazným symbolem a architektonickým prvkem těchto staveb bývají často červené neomítnuté cihly, a právě z tohoto materiálu byla stavba postavena, jak je možné pozorovat na fotografii Hájovna u Genži přibližně z roku 1916.
Interiér myslivny bohužel neznáme, přesto si můžeme za pomoci zmíněného snímku celou stavbu lépe představit. Šlo o architektonicky prostou, přesto zajímavou a (jednoduše řečeno) pro období vlády knížete Jana II. z Liechtensteina typickou budovu. Hlavní část stavby tvoří čtvercový půdorys, na který navazuje malý výklenek stejného základu, zakrývající vstup do myslivny. Na fotografii můžeme vidět tři okna, přičemž třetí okno je umístěno ve „vstupním výklenku“, přesto je reálné, že stavba měla šest a více oken. Dále můžeme vyvozovat, že šlo pouze o přízemní stavbu, která sloužila k obývání. Jestli měla budova i hospodářskou část přístupnou dveřmi, jejichž část futer je na snímku zachycená, nevíme. Nad obytnou částí se nacházela tzv. „hůra“, snad sloužící i jako seník. Z fotografie je též patrné zdobené trámoví, jednoduchá sedlová střecha a komín, opět z červených neomítnutých cihel.
Zmíněný „vstupní výklenek“ byl řešen stejně jako samotná stavba, jeho střecha navazovala plynule na sedlovou střechu myslivny. Dále jsou zde vidět masivní dřevěné dveře a lovecká trofej – jelení paroží vedle cedulky s č. p. Na snímku je dále patrné malé okénko osvětlující sklepní prostory.
Nyní k samotnému názvu. Mapy lesů na polesí Valtice nebo turistické mapy nesou názvy míst, jejichž pojmenování vychází z názvu nějaké budovy, která stála poblíž, popřípadě z příjmení posledních majitelů. Ne všechny stavby se dochovaly do dnešních dnů, tak je možné najít už jen připomínající označení jako: U Glorietu, U Kyclovky či U Vlašicovy hájenky.
Právě poslední dva názvy jsou odvozeny ze jmen posledních majitelů. Na uvedeném snímku, pořízeném pravděpodobně kolem roku 1916, je stavba pojmenována jednoduše – Hájovna u Genži, neboť stávala na křižovatce cest směrem do Valtic a na Boří Dvůr – lidově Genžu. Kolik hajných se na této myslivně vystřídalo, nevíme. Stejně jako nemáme dostatek informací o poslední rodině, jíž byli Vlašicovi. Podle vyprávění pamětníka pana Miloslava Hanicze, měl hajný Vlašic se svou ženou dvě dcery a syna Rudolfa. Jedna z dcer se provdala za hajného Kadlece, který byl mezi válkami, i v době druhé světové války hajným na jiné, dnes již také zaniklé hájovně – Katzelsdorfském zámečku s přilehlou myslivnou. Druhá dcera si vzala pana Kopečka z Valtic. Kopečkovi vlastnili ve městě hostinec, který se nacházel na rohu dnešních ulic – Mikulovská a Petra Bezruče. O synovi bližší zprávy nemáme.
Vlašicovi opustili myslivnu ještě před začátkem války. Několik let po jejich odchodu zbyly v blízkosti úly se včelami. Samotná budova pak zůstala opuštěná až do doby její demolice. Stalo se tak v průběhu 50. let, nejpozději počátkem 60. let minulého století. Objekt je možné nalézt na letecké mapě z roku 1952, (letecké mapování našeho státu probíhalo v letech 1952-1953), i na mapě evidence nemovitostí vycházející z měření v roce 1962. Na mapě lesů na polesí Valtice z roku 1964 ale již myslivna zakreslena není. Na online mapových portálech z počátku 21. století je možné vidět v místech bývalé myslivny současný plynovod.
Dle slov pamětníků v roce 1964 myslivna již neexistovala a na jejím místě se nacházely pouze ovocné stromy a studna. Právě planě rostoucí ovocné stromy a dřeviny s nezanesenou a dobře zachovalou studnou, hůře zachovalým základem stavby a případnými kusy cihel, pomáhají i dnes bezpečně identifikovat místo objektu, a potvrzují tak slova pamětníků.
Závěrem bych rád poděkoval za poskytnutí informací pánům: Miloslavu Haniczovi, Dip. Ing. Vilému Komoňovi a Milanu Miškeříkovi.
Daniel Lyčka
Bibliografie
FRIEDL, Dieter: Prof. Carl Weinbrenner. Architekt und Baudirektor des Fürsten Johann II. von Liechtenstein. Bernhardsthal 2011/2012.
HÖß, Karl: Fürst Johann II. von Liechtenstein und die bildende Kunst. Wien 1908.
ZATLOUKAL, Pavel – KREJČIŘÍK, Přemysl – ZATLOUKAL, Ondřej: Lednicko-valtický areál. Praha 2012.
