Františkánský klášter

Horní části ulice Sobotní se kdysi říkalo „U Františkánů“, podle kláštera, který tady v minulosti stával. Klášter měl pohnutou historii. Jeho kořeny sahaly do roku 1286, kdy byl založen tak zvaný „minoritský klášter“. Neustálé nájezdy Husitů klášter zpustošily a donutily tak mnichy k jeho opuštění. Klášter chátral, až z něho zbyla jen ruina.
 V roce 1487 byl zásluhou mnicha Jana Capristána klášter obnoven. Osud však ani tehdy nebyl klášteru příznivě nakloněn. V roce 1529 klášter sice odolal nájezdu turecké jízdní hlídky, která klášter vyplenila, ale nezničila, postihla jej však jiná nepříjemnost. Liechtenstein, který klášter silně podporoval, přestoupil k Luteránům a tak přestal klášter podporovat. Mniši v roce 1541 klášter opustili a ten se opět změnil ve zříceninu.
 Potřetí a naposledy byl klášter obnoven zásluhou knížete Jana Adama (1684-1712). Datum obnovy není znám. V roce 1803 za vlády císaře Františka I. byl klášter zrušen a řád rozpuštěn. Nemovitosti kláštera přešly do rukou soukromníka Zissky.
 V roce 1873 byla založena zemědělská škola, která byla umístěna v objektech bývalého františkánského kláštera. Hospodářské objekty, které patřily Zisskovi (domy, zahrady, pole a vinohrady) odkoupil kníže Jan II., který je pak daroval škole. Školní budova byla postavena až v roce 1890.
 Po částečné demolici starého objektu, který patřil ke klášteru, zůstaly zachovány dvě budovy, spadající do období baroka. Budově na rohu ulice Hradební s nástěnnou malbou Svaté rodiny nad vchodem do sklepů se také říkalo „Sklepní zámeček“.
 Vlastní klášter a kostel byl situován v pravém dolním rohu františkánské zahrady (přes silnici). Některé objekty byly údajně s klášterem a kostelem propojeny sklepem. Do kostela se chodilo „Svatými schody“, tj. ulička vedoucí z dnešní ulice Kopečné podél domu čp. 50. Němečtí občané ji nazývali „Heilige Stiegen“. Z uličky je zachována dolní část, kterou je přístup ke vchodu do domu čp. 49 na ulici Kopečné. Klášter i kostel byl v roce 1803 zbourán.
 Volně přeloženo z německých písemností

Vilém Bouchner